Domovská stránka > J > Navigace Ve Spree: Průvodce Po Ikonické Řece Berlína

Navigace ve spree: Průvodce po ikonické řece Berlína

Spřežky tedy mají stejný význam a plní ve větě tytéž funkce jako jejich dvouslovné protějšky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na příklad (předložka + podstatné jméno) i například (příslovce). Jediný rozdíl bývá v četnosti užívání, některé výrazy se v úzu objevují psané spíše jako dvě slova, u jiných převažuje podoba jednoslovná.

Přečtěte si více

Jak vznikají spřežky

Vznikají spojením předložky a podstatného jména, přídavného jména, zájmena, číslovky, příslovce nebo přechodníku. Tato změna bývá obvykle vyjádřena tím, že se dané spojení píše jako jedno slovo. Hranice chápání určitého výrazu jako spřežky není ale vždy zcela jasná a ve psaní se tak hojně objevuje kolísání.

Jak to dohromady?

Všechny vazby obsahující jak to se naopak píšou zvlášť, jako dvě slova, a nikdy jinak – jak to; jak to, že... Co se týče psaní čárky za spojením jak to, v první radě záleží na tom, jakou má ve větě funkci.

Jak vzniklo slovo jaksepatří

Čím delší je číslovka, tím spíše ji budeme psát zvlášť – po dvacáté páté apod. Do této skupiny spřežek je možné zařadit i víceslovné spřežky: – o sto šest i ostošest, jak se patří i jaksepatří, – jak by smet i jakbysmet aj.

A jak poznám příslovečnou spřežku?

Příslovečné spřežky jsou zvláštní skupinou spřahování, kdy se předložky spojují s: podstatnými jmény, se zpodstatnělými přídavnými jmény, se zájmeny, s číslovkami a příslovci. Příslovečné spřežky píšeme jako jedno slovo. V některých případech ale není vždy zcela jasné, zda slovo spojit, nebo naopak nechat rozdělené.

Pokud jde o toto, co je to spřežka

Spřežka je seskupení několika písmen užívané k zápisu jedné hlásky (například české „ch", polské „ch, cz, sz, rz, dz, dź, dż" nebo německé „sch"). Taková skupina písmen pak může být považována za jedno písmeno.

Někdo se také může ptát, jak se píše na víc?

Nejméně problematické jsou podle zmíněného článku spojení předložky s příslovcem, u nichž nebývá – kromě řídkých spojení zvláště s předložkou na a za (na víc, za dost) – ona dvojitost významu, a tedy je vždy píšeme dohromady (dodnes, podnes, dovnitř, zevnitř, povždy, provždy, přespříliš, ponejprv atd.).

Někdo se také může ptát, co zato

Zato, psáno dohromady jako jedno slovo, používáme jako příslovce významu: náhradou za něco, místo něčeho, jako kompenzaci apod. Též můžeme výraz zato použít jako spojku, která je synonymem ke spojkám „ale", „avšak".

Kdo ví nebo kdoví?

Tato slova patří do skupiny spřežek, tvořených ze zájmen a zájmenných příslovcí. Rozdíl mezi nimi je jen velmi nepatrný a obvykle závisí na zbylém kontextu věty. Ve většině případů je proto možný obojí pravopis.

Navíc, jak se píše kdyžtak

Výraz kdyžtak není spisovný, a tak na něj neuplatňujeme žádná pravidla zápisu. Ve spisovných projevech bychom místo něj měli užívat výrazy případně, popřípadě, eventuálně apod. nebo opisná vyjádření, např. s podmínkovými spojkami: Jestliže/pokud se ti to bude hodit, přijď jindy.

By Belding