Jawa
Domovská stránka
> C
> Rozumíme Právnímu Jednání: A Comprehensive Guide: A Comprehensive Guide: A Comprehensive Guide: A Comprehensive Guide: A Comprehensive Guide
Rozumíme právnímu jednání: A Comprehensive Guide: A Comprehensive Guide: A Comprehensive Guide: A Comprehensive Guide: A Comprehensive Guide
Právním jednáním rozumíme takové chování subjektu práva (neboli osoby), jež je podle ustanovení zákona způsobilé vyvolat právní následky. Právními následky (neboli účinky) jsou vznik a/nebo změna a/nebo zánik práv a/nebo povinností.
Kdo může právně jednat
Právně může jednat jen ten, kdo je k tomu plně způsobilý – kdo má právní osobnost a dostatečnou míru svéprávnosti. Není-li jednající plně svéprávný, nebo trpí-li duševní poruchou, která ho činí v tomto ohledu neschopným, je jeho právní jednání neplatné (§ 581 OZ).
Co je písemně právní jednání? Každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.
Lidé se také ptají, kdy je právní jednání neplatné
(1) Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. (2) Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. Není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá.
A co je to právní událost? právní událost - okolnosti závislé na fungování společnosti a světa, které mají vliv na právní vztahy - například úmrtí, protiprávní stav - objektivní skutečnost, která právu odporuje, a tím způsobuje změnu právních vztahů a zpravidla vyvolává škodu - například povodeň.
Co znamená konkludentní souhlas
Konkludentní právní jednání je projev vůle učiněný jiným způsobem než slovně (tedy ne ústně nebo písemně), přičemž právně jednající takovým způsobem, jako je např. kývnutí hlavou, potřesení rukou, nevyjádření protestu, mlčky, vyjádří svou vůli se právně vázat (viz právní vztah).
Kdo je oprávněn jednat za právnickou osobu? Standardním zástupcem právnické osoby na základě zákona je statutární orgán. Ten je určen zpravidla v zákoně (např. u obchodních společností), není-li tomu tak, určí se statutární orgán v zakladatelském právním jednání (např. u spolků, politických stran).
A kdo je oprávněn jednat za společnost
Vychází nově z pojetí, že právnická osoba jako umělý útvar nemůže sama jednat a musí být vždy zastoupena svým statutárním orgánem. Ve všech případech jednání za právnickou osobu tedy půjde o zastoupení, bez ohledu na to, zda jedná za právnickou osobu její statutární orgán nebo zmocněnec na základě plné moci.
Kdo má právní subjektivitu? Jako subjekty občanskoprávních vztahů zákon rozlišuje fyzickou osobu, právnickou osobu a stát, který pokud vystupuje v občanskoprávních vztazích má postavení právnické osoby. Jsou to tedy osoby, kterým občanské právo přiznává způsobilost k právům a povinnostem, tedy právní subjektivitu.
Jaký je rozdíl mezi neplatností a neúčinností právního jednání
Podstatné je, že neúčinnost právního jednání může být vyslovena pouze vůči tomuto věřiteli. Rozdíl mezi neúčinností a neplatností lze mimo jiné spatřovat také v tom, že neplatnost působí vůči všem, kdežto neúčinnost pouze vůči jí dovolávajícímu se věřiteli. Neúčinné právní jednání však zůstává i nadále platné.
