Jawa
Domovská stránka
> C
> Základy Interpunkce: Pochopení Čárky
Základy interpunkce: Pochopení čárky
Čárkou se oddělují složky několikanásobného větného členu, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem prostě slučovacím. Jednotlivé složky takového několikanásobného větného členu mohou být přiřazeny k sobě bez spojek nebo spojeny různými spojovacími výrazy.
Pokud jde o toto, jaké to je být čárka
Přestože gramaticky jde o stejný typ, v praxi se častěji než u vět uvedených výše vyskytuje i psaní bez čárky, které rovněž připouštíme: Jaké to je(,) vznášet se tam nahoře a dívat se na věci shora? Není‑li infinitivní konstrukce uvozena zájmenem, platnost vedlejší věty se ztrácí a čárku v tomto případě nepíšeme.
Někdo se také může ptát, co se týče ve větě? Místo: „Pokud se toho týče, platí, pokud zákon ten a ten nestanoví jinak", píše se správně buď Co se toho týká nebo týče, nikoli „pokud" (jde tu o význam zřetelový, a pak ta dvě „pokud" v jedné větě!), nebo krátce: O tom platí, nestanoví-li zákon ten a ten tam a tam něco jiného.
Pokud jde o toto, kdy se píše čárka před kromě
Teď se napili a kávu budou chtít až bůhvíkdy. Až může být také součástí předložkového spojení až na s významem ‚kromě', které je do věty včleněno buď těsně a píše se bez čárky: Až na jednoho přišli všichni, nebo i volněji a pak se odděluje čárkou.
A další otázka, jak psát jak tak? Čárku píšeme, jsou-li ve větě použity dvojice spojovacích výrazů. jak - tak, nejen - ale i, i - i, jednak - jednak atd. Příklad: V obchodě měli jak rajčata, tak papriku.
Lidé se také ptají, která čárka
Je‑li vztažné zájmeno připojující vedlejší větu užito ve spojení s předložkou, klademe čárku před předložku: Krabice, do kterých ukládáme zimní šatstvo, jsou uloženy nahoře, vložené mezi dvě hlavní věty, je‑li vedlejší věta závislá na první hlavní větě: Bylo to v revíru, který patří známému, a všichni si to pamatují.
Jak psát nebo? Základní poučka zní: pokud je spojka nebo užita ve významu slučovacím, čárku před ní nepíšeme, pokud je ve významu vylučovacím, čárku píšeme. Ne vždy je ovšem lehké rozpoznat, o který význam jde. Typickými slučovacími spojkami jsou a, i: koupím jablka a (i) hrušky, tzn.
Někdo se také může ptát, kdy není čárka před ale
Pokud ale slouží jako spojka, která vyjadřuje něco neočekávaného - omezuje nebo opravuje předcházející slova, čárka se vždy píše. (Slíbil mi to, ale zapomněl na mě. Nosí ráda červenou, ale i modrou a žlutou barvu.) Pokud ale používáme jako modifikační částici - při zvolání, emocionálním vyjádření, čárku nepíšeme.
Co proto čárka? Poměr důsledkový (spojky a proto, a tak, a tedy aj.)
Je-li druhý člen (či věta) důsledkem toho prvního (té první), píšeme před druhý člen čárku, i když jsou členy spojeny spojkou „a". Často se v těchto případech uplatňují spojovací výrazy „a proto, a tudíž, a tedy, a tak, a tím".
Je-li druhý člen (či věta) důsledkem toho prvního (té první), píšeme před druhý člen čárku, i když jsou členy spojeny spojkou „a". Často se v těchto případech uplatňují spojovací výrazy „a proto, a tudíž, a tedy, a tak, a tím".
A co a jak čárka
Pokud je ovšem vedlejší věta s vypuštěným slovesem rozvita více (zpravidla nad rámec jednoho slova), je vhodné čárku napsat. Vzhledem ke kolísání se ale zápis takové konstrukce bez čárky nepovažuje za chybu (více k tomuto pravidlu zde): Už brzy se dozvíte(,) co a jak. Pořád ji jen zajímalo(,) kdo s kým a za kolik.
