Když se zastavím u světla, obávám se, že mě udeří do zad lidé, kteří neposuzují dobře vzdálenosti od motocyklů. Jelikož je kolo tak malé a nespadá do mentální šablony „auta“ nebo „kamionu“, na které většina jezdců dává pozor, často ke mně odhadují svou vzdálenost.
Abychom to odradili,
- Táhnu pod úhlem k autu vpředu, abych mohl kolem nich zrychlit, pokud bude jasné, že se nezastaví včas.
- Přitáhnu se blíže k autu vpředu, takže hmotnost mého kola a já splývají s hmotou auta nebo náklaďáku vpředu. Řidiči si toho více uvědomují a zastaví dříve.
I když se táhnu blíž, táhnu nahoru do nohou, ne do palců. Potřebuji prostor, abych se dostal ven zpoza vozu, pokud řidič za sebou dostatečně nezabrzdí. Všiml jsem si, že jezdci mají obvykle mezi zadním nárazníkem automobilu vpředu a jejich předními koly asi tolik prostoru, kolik má většina aut mezi zadním a předním nárazníkem sekvenčních automobilů.
Řidiči často nesprávně odhadují velikost a prostor kolem motocyklů. Pokud jezdec není na kole s dlouhými vidlemi, aby jeho přední kolo bylo daleko před nimi, jsme obvykle jen asi pár stop za předním kolem (zejména rukama a nohama).
Řidič v autě před sebou ale obvykle nevidí moje přední kolo, takže vidí jen můj světlomet a já s rukama na tyčích, ke kterým je světlomet připevněn. Místo 5–7 stop mezi přední částí vozu a řidičem jsem přímo za přední částí kola.
Existují chobotnice a hooni, kteří se záměrně vydávají předvést otravným řidičům (a dalším motorkářům), ale většina z nás se opravdu chce bezpečně dostat do cíle. Jsme si vědomi toho, že při jakékoli fyzické interakci mezi automobilem a motocyklem může dojít k poškození vozu, ale řidič a spolujezdec chráněni tělem, airbagy, bezpečnostními pásy, atd., bude v pořádku. Ale kolo bude vážně poškozeno a motorkář, chráněný pouze nějakým ochranným oděvem a přilbou (pokud je), bude vážně zraněn.