Ano, to by byl správný předpoklad. Pro japonské výrobce motocyklů bylo chytrá práce s kopírováním nebo alespoň založením jejich návrhů na ověřených a populárních stávajících motocyklech. Japonské společnosti dokázaly tyto základní designy vylepšit, a to doslova shora dolů, a měly prostředky k jejich hromadné výrobě za nižší cenové rozpětí.
Jednou výhodou, kterou měli američtí i britští konkurenti, byla spolupráce jejich vlády, nebo se alespoň těšili nedostatku politických zásahů.
Triumph Bonneville byl od svého uvedení na trh v roce 1959 okamžitě oblíbený. Ačkoli se jen velmi mírně liší od ostatních dvou dvouválcových modelů Triumph o objemu 650 ccm, silničního kola TR6-R s jedním karburátorem a TR6-C s jedním karburátorem, Bonneville se stal hvězda v sestavě Triumph.
Dává tedy smysl, že když se Yamaha rozhodla navrhnout čtyřtaktní dvojčata o objemu 650 ccm, byla úzce založena na Triumph Bonneville. Bylo dokonce přezdíváno jako „Bonneville chudáka“. Kromě mnoha menších vylepšení provedených Yamahou byla jednou z hlavních změn přechod na vačkové hlavy u modelu XS650 namísto systému táhla používaného společností Triumph.
I když tato změna zlepšila výkon v porovnání s Triumphem, když Yamaha a Triumphs závodily proti sobě, vačkový systém nad hlavou způsobil, že Yamahy byly ve srovnání s nimi těžké. V závodech na plochých tratích je hlavní výhodou nižší těžiště. Dalším vylepšením konstrukce, které fungovalo proti Yamaze v závodech na plochých tratích, bylo zvýšení výkonové křivky poskytované vačkovým systémem nad hlavou. Zatímco v jiných formách závodění jsou motory s vysokými otáčkami kladem plusu, v amerických závodech na ploché dráze je zásadní mít výkon a točivý moment v rozsahu nižších otáček. Ačkoli závodní legenda Kenny Roberts si vedl dobře na továrních verzích modelu XS650 na polních cestách, stěžoval si, že motor byl „špičkový a příliš bzučivý“.
Ale odbočím.