Nemohu mluvit na 300 kmh, ale mohu mluvit o tom, že udělám 265 kmH (asi 165 mph).
Tento snímek byl pořízen v roce 1985 na mém Kawasaki Ninja 900 na mírném stoupání dálnice asi týden poté, co jsem zastavil rychloměr na mírném sjezdovém úseku vedoucí do Death Valley v Kalifornii.
Jakmile jsem měl sadu fotoaparátů a připraven fotografovat, úplně jsem otevřel plyn a Ninja v podstatě turbína zrychlovala jako raketa.
Vzrušující by bylo podhodnocení. Ale motocykl byl pevný jako skála, až na to, že jsem se lehce postavil k fotografování. Ninja okamžitě zpomalil asi 10 MPH a chtěl se unášet doleva kvůli odporu mého těla.
S mnoha vozidly, která se pokoušejí o nejvyšší rychlost, se zrychlení zpomalí, jakmile se přiblížíte rychlosti, kde se táhnout a síla budou stejné. Ninja byl silný až do bodu, jen pár mil za hodinu pod nejvyšší rychlostí, kde přestal zrychlovat. Je možné, že měl omezovač rychlosti. V každém případě jsem někdy udělal jen pár dalších špičkových běhů.
Abychom splnili podmínky, byl snímek pořízen v neděli ráno kolem 6:15 a na dálnici jsem viděl jen jedno auto. Bylo to v pravém jízdním pruhu. Kromě toho, že jsme v zásadě hloupí (jo, já), nemohlo to být bezpečnější.
To bylo dlouho předtím, než GoPro druhy kamer. Použil jsem manuální postup Minolta s 20mm objektivem. K pořízení každého snímku jsem levou rukou a prstem po těle fotoaparátu na spoušti zvedl fotoaparát z vaku nádrže. Po každém obrázku jsem umístil kameru zpět na tašku, abych posunul film palcem levé ruky o další obrázek. Při současném přidržení škrtící klapky dokořán a vyvažování proti účinkům mého zvedání, abych pořídil každý snímek. Bylo to tvrdší, než to zní.
Až na to, po víkendu v Údolí smrti, který jsem zmínil dříve, jsme sedm z nás jeli zpět do oblasti San Francisco Bay po zadních silnicích. Jako skupina jsme křižovali kolem 125, tak pevně a bezpečně, jak to jen mohlo být. Přál jsem si, abych mohl jet na dálnicích v Německu ...