Když jsem poprvé na začátku 1970. let začal jezdit na kolech, nebylo tolik křižníků za rozumnou cenu. bylo tam mnoho dojíždějících kol, sportovních kol a sportovních turistů. když jsem v roce 1976 složil zkoušku, chtěl jsem motorku, se kterou bych mohl cestovat poměrně dobře v relativním pohodlí, v té době spustil Moto Guzzi 850 T3 California. Většina mých přátel měla sportovní kola a byli šokováni, že bych zaplatil víc za velký nárazník, který byl naposledy pryč od světel. Na dlouhých tratích to netrvalo dlouho, než jsem je chytil, a na opravdu dlouhých tratích jsem čekal, až si nafouknou nebo natáhnou nohy. Sám jsem nemusel natahovat nohy, protože poloha, kterou jsem seděl, byla velmi pohodlná a uvolněná as palivovou nádrží, která držela podstatně více než dvojnásobné množství benzínu než sportovní kola a nosnost byla vynikající a často skončila s mým stanem a brašnou a alespoň 2 dalšími stany a brašnou. S radostí jsem obětoval sportovní zrychlení pro jízdu rychlostí 70 km / h a křeslo jako pohodlí.
Poté, co jsem se oženil, bylo auto rodinným transportérem, a tak jsem přešel na sportovní kolo importovanou Hondu CBR600F pro každodenní dojíždění do práce, rychlé, dostatečně malé, abych se dostal přes šílenou pomlčku do práce a zpět domů bez hodin v provozu. neexistuje snadný způsob, jak srovnávat sportovní kola s křižníky. jsou tím, čím jsou. Pokud si chcete sbalit stan a jet na kilometry (zejména pokud vaše g / f trvá na zabalení poloviny jejího šatníku), budete potřebovat křižník nebo přinejmenším sportovní cestovní vůz. Pokud chcete v sobotu odpoledne vyrazit se svými kamarády na výbuch, budete po celou cestu charli, pokud nemáte slušné sportovní kolo. Teď děti letěly na hnízdě a moje oči se stále dívají na showroomy, kolem kterých míjíme, dívám se znovu na křižníky a cestující na kolech, osobně nemůžete porazit sbírání míle za mílí na kole postaveném pro pohodlí a v tuto chvíli show pokoje mě rozmazlují na výběr