Uvízl jsem v provozu na 101 v Los Angeles. Teď jsem mohl rozdělit pruhy a možná na chvíli udělat, ale tento konkrétní úsek silnice je starý a pruhy jsou velmi, velmi, úzké. Rozdělení je možné, ale ne vždy. Je horko! 100 stupňů horké. Můj obličej není modulární a můžu jen vyklopit obličejový štít. Můj mozek je v ohni! Cítím se závratě! Kdybych alespoň na chvíli mohl vědro sundat, mohl bych si nasadit čepici? Ne ... to neděláte ... přímo tam je policista ... ... pro jistotu mě zničí! Sakra! jdeme spolu, a i když se dostanu do rychlosti, je to jen 10 km / h! Bože, je to horké! chodník má pocit, že mi smaží nohy, když jsem dal nohu dolů! Cítím se ospalý, zmatený ... ..vize je najednou dvojnásobná ...
OK. výše uvedený scénář je skutečný, a protože v Commiefornia máme povinné zákony o helmě, MUSÍM ponechat vědro zapnuté nebo čelit pronásledování. Pokud bychom tento zákon neměli, mohl bych si sundat helmu, když jsem to uznal za vhodné. Místo toho žijeme ve „stavu chůvy“, kde ti, kteří nejezdí, přijímají zákony proti těm z nás, kteří to dělají. Když cítím potřebu, budu šťastně nosit kbelík. Ale měl bych mít právo rozhodnout, kdy to bude. Ne, když to říká svévolný, špatně napsaný zákon.
Vítr fouká! Opravdu těžké! Chytí mě z boku a zdá se, že mi chce sundat hlavu! Moje hlava, která je uzavřena v plastové bublině, zvětšuje velikost mé hlavy dvakrát. Když mě držel na místě, bolí mě krk. Kdybych to mohl na chvíli sundat! Nemůžu! To je nezákonné.
Jistě, tady na I-395 je hezky ..... žádný provoz .... Krásný den, trochu teplý ... přeji si na chvíli sundat helmu ... ... ale ... nemůžu! V rozporu se zákonem!
Rozběhnu se za roh na trh o 3 bloky níže. Musím helmu zvednout! Hovno!
atd. atd.
Ať se rozhodnou ti, kteří jezdí.