Udělal jsem to asi před 40 lety, když mi bylo asi 11 let.
Vedle naší školy byla přístupová cesta k parku bez východu, kde byla někdy opuštěna stará auta, aby se ušetřily náklady na jejich sešrotování. My školní děti bychom je pro zábavu obecně vyhodili do koše.
Když jsem přišel ze školy, uviděl jsem auto a náhodou jsem měl zápasy se mnou.
V jednom z nejhloupějších a nejšťastnějších okamžiků mého života jsem vzal víčko palivové nádrže a hodil zapálenou zápalku, abych viděl, co se stane.
Naštěstí jsem alespoň měl smysl postavit se na stranu palivové nádrže, protože plamenný paprsek vystřelil spravedlivou vzdálenost (těžko říct, jak daleko ... moje 11letá paměť říká asi 5 metrů).
Byl to spíš brutální hukot než exploze, ale byla to slušná vlna horka a tlaku.
Naštěstí byla zima, měl jsem na sobě svůj vlněný školní dres, který se celý zpíval jen z blízkosti, musel jsem ho vyhodit a říct, že je ztracen, takže moji rodiče nevyděsili. Kdybych měl na sobě něco syntetického, myslím, že by to shořelo a přilepilo se na mě.
Naštěstí si také myslím, že palivová nádrž byla v podstatě prázdná… lidé neukládali auta s plnými nádržemi, i když jak říkali jiní, možná kdyby byla plná, nespálila by se… ale přesto bych to nechtěl zkusit.
Myslím, že jsem si uvědomil, jak hloupý a šťastný jsem byl a poté byl méně impulzivní, takže myslím, že to byla zkušenost s učením.
Také si myslím, že by to v moderním autě se všemi jeho bezpečnostními prvky, jako jsou voštinové nádrže atd., Fungovalo jinak, aby se zastavily výbuchy.