Přesně to jsem udělal.
Jezdil jsem na FJ1200 na I-94 v St. Paul, MN. Někdo pár aut přede mnou někoho odřízl, ten řidič zabrzdil brzdy, ten za ním také zabrzdil a já jsem byl za celým tímto nepořádkem.
Bohužel jsem nedokázal zastavit včas a musel jsem se pokusit zabránit kolizi. Ještě více bohužel, pruh, kterým jsem musel projet, byl pokrytý buď olejem, nebo motorovou naftou. Neexistoval způsob, jak se vyhnout úhledné - byla to doslova dvě míle dlouhá, bez přehánění.
Podařilo se mi docela výrazně snížit rychlost, ale když jsem narazil na olej, kola vyklouzla a já jsem klesl. Posunul jsem se, pak jsem se převalil po chodníku a motorka se sklouzla přede mnou. Odrazil jsem hlavu ze silnice dvakrát, helma měla vyrážku napravo a další vlevo. Jak jsem klouzal, stále jsem myslel na to, jak moc jsem doufal, že za mnou není auto, které by mě přejelo. Nebylo.
Když jsem se zastavil, vyskočil jsem a začal se rozhlížet. Byl jsem úplně naskočený na adrenalin a nic jsem necítil. Spousta lidí se zastavila, aby mi pomohla. Kolo začalo hořet a někteří lidé mi velmi rádi pomohli ho zadržet, dokud se neobjevil dálniční hlídač s hasicím přístrojem.
Přestože byl teplý den, měl jsem na sobě koženou bundu, džíny lemované kevlary a helmu. Rukavice, které jsem měl na sobě, nebyly speciální motocyklové rukavice, jen těžká kůže. Výsledkem zranění bylo mírné popálení koberce na koleni, pohmožděné loket, stehno a zadek (docela rychle změnily různé odstíny modré) a zlomený palec. Ve skutečnosti jsem si neuvědomil, že jsem zlomil palec, až druhý den, když jsem se nemohl ohnout, trochu mě to znepokojilo a začalo to bolet. Motorka byla úplná ztráta.
Po zvážení všeho si myslím, že jsem vystoupil docela snadno a probudil jsem se z hořícího vraku s minimálním zraněním. Řeknu také, že nosit i základní vybavení je nesmírně důležitá věc. Kdybych neměl na sobě helmu, bundu a ty kevlarové kalhoty, nechal bych na té dálnici docela dost kůže a pravděpodobně bych byl docela dost v nemocnici. Netuším, jak to dělají ti kluci, co jezdí v tričkách.